Voda na Ceresu

CeresIceVolcano02_m_0122Ceres je největším asteroidem hlavního pásu. Je dokonce tak velký, že jej lze klasifikovat jako trpasličí planetu. Nyní se potvrdilo to, co vědci již dlouho tušili: Na Ceresu je voda! Kolik jí tam ale je a co to znamená?

Časopis Nature přinesl 23. ledna zajímavou studii týkající se Ceresu. Její auroři (Küppers a kol., 2004) detekovali v okolí Ceresu oblak vodní páry, která se nepochybně uvolňuje z povrchu této planetky. Vodu detekovali v archivních datech Herschelova kosmického teleskopu (infračervené observatoř ESA).

Množství emitované vody se odhaduje na 6 kg za sekundu, a uvolňuje se přinejmenším na dvou různých místech na povrchu planetky (v oblasti středních „zeměpisných“ šířek), což lze vysledovat z toho, jak se pozice parních oblaků mění během rotace Ceresu. Zdá se také, že emise vodní páry není kontinuální, protože ze čtyř různých pozorování byla zachycena jen 3x. Autoři předpokládají, že může jít o sezónní fenomén spojený s osluněním povrchu, protože vodní páry bylo nejvíce, když se Ceres nacházel blíže Slunci (ovšem počet měření je příliš malý, než aby šlo o něco více než zajímavou hypotézu).

Přítomnost vody jako takové na Ceresu není překvapivá – předpokládá se, že Ceres je tvořen z velké části vodním ledem, spekuluje se dokonce o tom, že jde ve skutečnosti o ledové těleso původem z Kuiperova pásu, které se mezi asteroidy „zatoulalo“ v divokých dobách po vzniku Sluneční soustavy, i když to je v současné době spekulace. Na povrchu Ceresu ovšem led běžně nevidíme – je tam totiž příliš teplo a kdyby se tam vyskytoval, postupně by sublimoval do vesmíru (což se do určité míry děje dokonce i na chladnějších a vzdálenějších tělesech, jako jsou měsíce Jupiteru a Saturnu). Namísto toho povrch Ceresu pokrývá horninová drť (původem z dopadajících meteoritů, nebo z pozůstalé „špíny“ zbylé po vysublimování původního ledu), která podložní led před sublimací chrání. Jedinou dosud pozorovanou stopou vody byla voda vázaná v hydratovaných minerálech a některá pozorování ukazující na monžou přítomnost vodních par. Teprve nyní ale máme jasný důkaz, že vodní páry na Ceresu opravdu jsou.

Pravděpodobnou příčinou pozorované vodní páry je právě sublimace. Protože zdrojové oblasti, odkud pára stoupá, jsou tmavší než většina povrchu, jsou patrně také teplejší – a právě intenzivní ohřev slunečními paprsky by mohl vést k „vypékání“ části vody v podloží a uvolnění páry, podobně jako je tomu u komet.

Alternativním vysvětlením by bylo obnažení části ledu např. sesuvem či impaktem,tuto možnost autoři ale nezmiňují – možná proto, že by emise páry byla v tomto případě vyšší, ale krátkodobější. Naopak uvažují něco fantastičtějšího – kryovulkanismus. Přítomnost kapalné vody v nitru Ceresu, ohřívané radioaktivním rozpadem, nelze totiž zdaleka vyloučit. Tak malé těleso bez přispění slapového ohřevu by ale nemělo mít dostatek energie k tomu, aby si udrželo povrchovou aktivitu, schopnou prolomit ledovou kůru a dopravit tuto vodu na povrch. I když ledová tělesa, jak už ukázal třeba Enceladus nebo Miranda, ráda dělají i věci, které by podle geologů dělat „neměla“…

Celkově ale pozorování – zejména přítomnost vodní páry kolem přísluní – odpovídají spíše pasivní sublimaci, jakou známe z komet.

Ceres
Pozorování Ceresu, pořízená IUE (International Ultraviolet
Explorer, americko-evropská družice), VLT (velmi velký telskop v Chile), a Herschelovým kosmickým teleskopem, vztažená k jeho orbitální pozici. Pokud je zdrojem páry sublimace, měla by se uvolňovat nejvíce kolem přísluní (perihelium) a nejméně kolem odsluní (afélium).Zdroj: Nature/Küppers a kol.

Za rok bude jasno – v únoru 2015 dorazí k Ceresu sonda Dawn, která by měla zblízka nasnímat zdrojové oblasti vodních par a určit jejich původ. Po předchozí zastávce na Vestě – asteroidu tvořeném silikátovými horninami, jehož nitro bylo v minulosti tak horké, že zde soptily pravé vulkány – bude ledový Ceres zajímavou změnou! Podaří se zodpovědět otázku, proč jsou dvě tělesa, která svým složením snad ani nemohou být odlišnější, dnes umístěna ve Sluneční soustavě tak blízko sebe? A pokud i na Vestě existují možné stopy po kapalné vodě, co teprve na Ceresu?

 Odkazy:
Michael Küppers, Laurence O’Rourke, Dominique Bockelée-Morvan, Vladimir Zakharov, Seungwon Lee, Paul von Allmen, Benoît Carry, David Teyssier, Anthony Marston, Thomas Müller, Jacques Crovisier, M. Antonietta Barucci & Raphael Moreno (2014): Localized sources of water vapour on the dwarf planet (1) Ceres. Nature 505, 525–527.

 Water Plume ‚Unequivocally‘ Detected at Dwarf Planet Ceres (News Discovery.com, 2014)

Příspěvek byl publikován v rubrice Sluneční soustava se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *