(Ne)recenze: Europa Report

Film Europa Report jsem měl příležitost shlédnout ve čtvrtek na festivalu Future Gate v Bio Oko a chtěl bych se zde podělit o několik prvních dojmů. Tento rychlý nástin není přesný, objektivní, vyvážený ani zevrubný, proto „nerecenze“. Následují spoilery (ale nebude jich snad moc).

Tématem filmu je mise s posádkou na Europu. Film je koncipován jako cosi mezi retrospektivním (pseudo)dokumentem a „found footage“, většinou balancuje mezi oběma, což je někdy pozitivní a jindy nikoli. Konceptu pseudodokumentu odpovídají komentáře a vstupy ředitelky Europa Ventures. Záběry z kosmické lodi (nahrávky z palubních a skafandrových kamer) naopak vykazují rysy „found footage“ včetně toho, že často nejsou uspořádané chronologicky, objevují se tam divoké přeskoky, useknuté dialogy, zrnění i prázdné záběry. Lze si představit, že asi tak nějak by mohl vypadat dokumentární film o kosmické misi v jakési nehotové verzi, kde se mezi dobře seřazenými a sestříhanými záběry objevují „surové“ záznamy k nimž se ruka střihače doposud nedostala.

Tato koncepce filmu má pozitiva i negativa. Potrhaná chronologie slouží k budování napětí, útržky dějů bez začátku i bez konce vyvolávají otázky a napětí i touhu vidět ještě o kousek víc. Na druhou stranu, asi tak třetinu filmu trvá, než se člověk aspoň trochu začíná orientovat a začne mu docházet o co jde, kdo jsou hlavní hrdinové, jak chronologicky seřadit jednotlivé události atd, což mùže řadu divákù odradit. S tím souvisí i nutně zkratkovité seznámení s postavami, o kterých se dozvíme méně, než bychom rádi (pokud to tak připadalo i mně, jako člověku, kterého většinou ve SF zajímají více reálie než postavy, něco na tom asi bude!). Ve druhé polovině filmu je ale tato chaotičnost „nenápadně“ omezena a záběry jsou za sebou řazeny velice rafinovaně, orientace je tedy snazší a napětí nesrovnatelně vyšší.

Základní linie příběhu – pravda, linii příliš nepřipomíná – je vcelku prostá. Skupina astronautù na palubě lodi Europa I míří k Europě. Již po cestě je postihne havárie, vedoucí ke smrti jednoho astronauta a totální ztrátě komunikace se Zemí. Navzdory tomu se podaří přistát a započít s vědeckým bádáním – nicméně to neznamená, že by hrdiny čekala procházka růžovým sadem – jak lze ostatně u „found footage“ očekávat.

Přímo by se nabízelo srovnání se dvěma fenomény. Jedním je (Kubrickova) Vesmírná Odyssea, na kterou autoři ostatně přímo a okatě odkazují hned zpočátku. Dlouhé záběry na kosmické prostředí, odlidštěné klaustrofobní interiéry planetoletu, boj o život ve vakuu… A vlastně i scény z povrchu Europy dost evokují vedlejší linii 2010:Druhé vesmírné Odyssei (alespoň té románové – filmovou jsem bohužel neviděl) kde na tomtéž měsíci přistává čínská loď Tsien, jen aby zjistila… no, nebudu spoilovat. Druhým slibovaným fenoménem je Gravity. Kromě toho, že vznikly zhruba ve stejné době mají oba filmy společný i „survival“ příběh a snahu o „hard SF“ přístup. Navzdory mnohonásobně nižšímu rozpočtu, obskurnímu obsazení i menší frekvenci spektakulárních výjevů byl Europa Report minimálně srovnatelně silným zážitkem, což je třeba ocenit.

Co se týče vědecké realističnosti – už jenom snahu o ni je nutné ocenit, protože v takové míře se jen tak nevidí. Jenom to, že se tvůrci při designu lodi vyhnuli umělé gravitaci na bázi magie, jako vidíme v 90% SF, ale použili umělou gravitaci na bázi rotace,prostě o něčem svědčí. Setkat se s filmem, u jehož tvorby někdo zapnul mozek, je prostě paráda (nehledě na to, že loď s rotujícím ramenem vypadá prostě akčně), a podobný přístup ve filmu převažuje. Nelze než dodat: jen houšť a větší kapky!

Samotná Europa jako těleso dopadla ve filmu relativně zdařile, ačkoli ne zcela bez chyb. Je to asi tak jediný případ, kde bych vznesl závažnější námitky proti počítačové grafice – ne že by byla vysloveně ošklivá, ale Europa z orbity vypadala prostě drsně, což by neměla – až na výjimky má poměrně malý reliéf. Radiace, která je na povrchu tohoto tělesa víceméně tím nejdůležitějším, by v reálu (patrně) lidské aktivity na povrchu znemožňovala úplně – ale zrovna zde je odklon od realističnosti zcela na místě, protože film. O automatické sondě by se točilo mnohem hůř a ke koukání by to asi taky nebylo. Radiace se ve filmu alespoň „objevila“ a dokonce se tam žonglovalo i se správnými termíny, jako rad a sievert, vodní stínění atd. – to je pozitivní. V místě přistání – nebudeme spoilovat příliš – byl tenký led, seismická a termální aktivita. Jistě, v reálu by nikdo na tak riskantním místě nepřistával (pokud vůbec takové existuje), ale zase – bez toho by nebylo o čem točit.

Na Europě je vakuum a teplota nepříliš odlišná od teploty kapalného dusíku. (Ale ne zase absolutní nula, jak ve filmu ústy jedné z postav zaznělo.) Tady byl trochu problém. V těchto podmínkách by prolomení ledu nad „teplou“ vodou doprovázelo divoké vření, výrony páry záhy mrznoucí do ledových krystalů. Prostě špatná viditelnost, výtrysky, mraky bílých lesklých částeček. Nic z toho se ve filmu nevyskytovalo, což je vlastně škoda, vypadalo by to pěkně. Při vrtání do ledu by se musela na povrch dostávat buď vyvrtaná tříšť, nebo odpařená pára – vrtná aparatura lodi ale zjevně led anihilovala, protože za ní zůstávala díra z níž nic nevycházelo.

Vědeckému programu mise, ač je jeho nedozírný význam zdůrazňován velmi pateticky, není ve filmu věnován téměř žádný prostor, a bohužel se ani nedaří vzbudit dojem, že „mimo kameru“ se toho dělo víc. Loď má jen jednu automatickou sondu-kryobota bez záložního exempláře, žádná vozítka ani jiné aparatury, což by bylo na hranici uvěřitelnosti asi pro kohokoli. Bádání se omezuje na řečenou sondu a odebrání pár kousků ledu. Jedno z mála nadbytečných sci-fi klišé, která do filmu proklouzla je to, že „dělání vědy“ je provázeno atraktivními barevnými animacemi jako v popularizačních filmech, které se objeví hned po zapnutí přístroje a ihned z nich vyleze odpověď na všechny otázky života, vesmíru a tak vůbec. Ti, kdo někdy vědu dělali, by si to sice jistě moc přáli, ale prostě to tak není a obávám se že ani v brzké budoucnosti nebude.

I v oboru astronautiky by se našlo pár nepřesností nebo nepravděpodobností: Loď Europa I je macek (žádná Enterprise, ale vypadá větší než ISS), ale raketa která ji do kosmu vysílá nevypadá nijak giganticky. Hydrazin je (ve skutečnosti, ne však ve filmu) bezbarvá kapalina podobná vodě, a ve vakuu by se nejspíš vypařila. Výpadek spojení se základnou (bez katastrofálního poškození celé lodi) je nepravděpodobný (že by na lodi velké jako barák nebyla záložní anténa?) stejně jako jeho téměř zázračné obnovení ve finále.

Ale tohle všechno jsou i pro astronautického zapálence spíš detaily, které nijak neumenšují skutečnost, že Europa Report patří k vůbec nejrealističtějším kosmickým SF, jaká jsou vůbec k vidění.

Ve skutečnosti tam skoro nejvíc rušivě a klišovitě působil úplně poslední záběr z mise, kterým měl příběh vyvrcholit. Některé věci prostě mají zůstat neviděny.