Všichni vědí, že planetou nejpodobnější Zemi je Mars. Všichni také vědí, že právě tam je nejlepší šance na nalezení mimozemského života. A každý také ví, že kosmické agentury dělají první poslední, aby tento život našly, ačkoli se jim to dosud nepodařilo… anebo je to vlastně úplně jinak?
Šance pro výskyt života na Marsu jsou poměrně dobré. To, že dnes známe i jiná nadějná tělesa, na tom nic nemění, navíc tato tělesa jsou na rozdíl od Marsu obvykle velmi těžce dostupná. Hledat život na Marsu tedy smysl určitě má, v tom se mediální obraz od skutečnosti příliš nevzdaluje. Málokdo ale zná malé špinavé tajemství, kterým se nikdo příliš nechlubí: Život na Marsu nikdo nehledá už víc než třicet let! Poprvé a naposledy se o detekci života pokoušely americké Vikingy, jichž se dotýká i aktuální článek na Exoplanetách. Jejich astrobiologické výsledky byly… no, byly neprůkazné. Jenže navzdory tomu se americká kosmická agentura od té doby ani nepokusila experimenty zopakovat, třebaže dnes máme k dispozici jiné a mnohem lepší metody. Proč ne?
 |
|
Sonda Viking 2 na povrchu Marsu, pokrytém jinovatkou. (NASA/JPL) |
Ve Vzdálených světech I jsme s kolegou Igorem Duszkem spekulovali v tom smyslu, že za neochotou pátrat po životě na Marsu stojí „spiknutí“ vlivných osob v kosmickém výzkumu. Pod pojmem „spiknutí“ nemusíme hned rozumět tajemné organizace, náboženské fanatiky nebo dokonce přisluhovače ufonů! Na mysli jsme měli spíše přízemnější motivy, např. obavu, že jakmile bude k dispozici jednoznačná odpověď na tuto Otázku, poklesne politická vůle financovat kosmický výzkum. Skutečnost se ale ukazuje ještě daleko přízemnější a absurdnější, dokonce natolik absurdní, že možná trumfuje i příslovečnou Hlavu 22 ze stejnojmenného románu Josepha Hellera.
Tentokrát bohužel nejde o apríl, ani o informaci z nějakého „důvěryhodného, ale nejmenovaného zdroje“. O tom, jak to v kosmickém výzkumu chodí, totiž přesně před rokem informoval jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů, americký Nature. V tomto periodiku se totiž 21. května loňského roku objevil článek věnovaný problematice sterilizace planetárních sond, jeho autor Eric Hand ovšem poodhaluje také kolosální absurdity, které torpédují americký kosmický výzkum mnohem účinněji než jakákoli konspirace. Kdepak komplot ufonů a tajných služeb! Za vším stojí mnohem mocnější síla – peníze…
Bludy kolem Vikingů
V roce 1976 přistála na Marsu dvojice sond Viking. Úkolem landerů nebylo nic menšího, než po dlouhých letech spekulací konečně ukázat, zda na Rudé planetě existuje život. Zcela v souladu s elementární logikou byly sondy velice důkladně sterilizovány – k pochopení, že sonda prolezlá pozemskými bakteriemi jen těžko může sloužit jako nástroj pro hledání života na jiných světech, opravdu není třeba být raketovým vědcem.
Tady už ale končí legrace. Eric Hand ve svém článku píše, že „Viking našel Mars chladný, suchý a mrtvý.“ Právě toto poselství si mnoho lidí vybaví, kdykoli se mluví o životě na Marsu. Jenže je to pustá lež! Viking našel Mars s mnoha stopami po působení kapalné vody, a jeho (na dnešní poměry zoufale primitivní) experimenty pro detekci života přinesly výsledky sice neprůkazné, ale nikoli jednoznačně negativní! Ani zcela negativní výsledky by přitom nebyly v žádném případě důkazem neexistence života (citlivost aparatur nebyla příliš vysoká, navíc svrchní vrstva sypké půdy, kterou Vikingy zkoumaly, patří mezi ta nejméně nadějná prostředí na celém Marsu). A jakýkoli výsledek, zvláště pak neprůkazný, vyžaduje zopakování experimentu.
Jenže NASA experimenty nezopakovala, třebaže na to měla 34 let a 4 úspěšné landerové mise. Navíc z nějakého důvodu rozšířila (nebo alespoň nijak aktivně nepotírala) fámu o tom, že Vikingy život nenašly. Mnozí pavědci (jiný termín v této souvislosti ani použít nelze) dokonce na základě této dezinformace rozhlašují, že život na Marsu pravděpodobně není, nebo sice byl, ale již vyhynul.
Život na Marsu je… a přivezli jsme ho my!
Vůbec nejhorší je, že tento blud měl praktické důsledky. Další landery totiž už sterilizovány nebyly, podle logiky „když na Marsu není život, zavlečení pozemských bakterií nemůže způsobit žádnou škodu.“
Proč? Protože je to drahé! Projekt Viking stál 800 miliónů tehdejších dolarů, sterilizace choulostivých komponent sondy z toho spolkla celou desetinu. Pozdější landery byly proto jen nahrubo desinfikovány alkoholem, a sterilizovaly se jen některé jejich komponenty, v případě Phoenixu například „naběračka“ na vzorky. Přitom právě tato sonda přistála svýma (nesterilníma) nohama na ledové plotně a na jejím (nesterilním) povrchu byly dokonce zaznamenány kapky kapaliny, nejspíše solanky! Pokud měl někdy pozemský život šanci kolonizovat Mars, jen těžko mohla být větší než tato!
 |
| Snímek přistávací vzpěry modulu Phoenix ukazuje, že je pokryta podivnými zaoblenými útvary. Dva z nich (žlutě zvýrazněno) se dokonce slily dohromady. Podle všeho se jedná o kapičky kapalné vody bohaté na minerální soli, které ji udržují kapalnou i v teplotách pod bodem mrazu a brání i jejímu vypaření. Kov, na kterém spočívají, nebyl nikdy sterilizován. Kapalina se mohla přímo hemžit pozemskými bakteriemi, které se potom vydaly kolonizovat Mars… Ano, tyto kapičky byly patrně nasyceny žíravými chloristany, vystaveny škodlivému UV záření a mrazivé teplotě, takže by v nich obvyklé pozemské bakterie pravděpodobně přežít neměly. Jenomže má-li mít ochrana Marsu smysl, nesmí v ní být pro slůvka jako „obvyklé“ a „pravděpodobně“ vůbec prostor – buďto si jsme jisti, že na Mars nezatáhneme nic nežádoucího, nebo bychom tam vůbec létat neměli. Anebo na jakoukoli ochranu rovnou rezignovat. |
Pravidla sterilizace kosmických misí určuje organizace COSPAR (Committee on Space Research). Ta dělí kosmická tělesa do pěti kategorií podle toho, jak velké je riziko, že by se na nich mohl uchytit pozemský život, a podle toho také určuje, které kosmické sondy musejí být sterilizovány a jak důkladně.
Biologická kontaminace je velmi nebezpečná, jednak proto, že jde o závažné a nevratné narušení původního prostředí dané planety, jednak proto, že pokud k ní dojde, velmi to zkomplikuje snahy o nalezení domorodého života na postiženém tělese, respektive to může jeho jednoznačnou detekci naprosto znemožnit. Vetřelci ze Země by se mohli ukázat životaschopnější a zcela vytlačit domorodce, v tom případě by se nezodpovědné lidstvo podílelo dokonce na „planetární genocidě“.
Jak ale v článku v Nature vysvětluje Catharine Conley, referentka planetární ochrany v NASA, pravidla pro ochranu případných cizích biosfér jsou nastavena dosti podivně a nelze se ubránit dojmu, že při jejich tvorbě byl důraz kladen na zcela jiné cíle.
Úplná sterilizace je požadována jen u sond, které operují ve „speciálních oblastech“. Tím se rozumí místa, kde by mohl žít mimozemský život, a kde by se mohli uchytit i černí pasažéři ze Země. Logické by bylo vyhlásit za „speciální oblast“ právě Mars – existence marťanského života je dosti pravděpodobná, a možnost přežití našich organismů na Rudé planetě taktéž (zejména kdyby pronikly do chráněných míst pod povrchem). Protože zdaleka ještě nevíme, co vše jsou pozemské bakterie schopny přežít, a naše představy o hranicích možného se stále posouvají, bylo by jedině rozumné respektovat princip předběžné opatrnosti a žádné bakterie na Mars prostě nevpustit. Alespoň do doby, než budeme mít v ruce relevantní důkaz o tom, že pozemské organismy na Marsu opravdu, ale opravdu přežít nemohou. Přesně tak znělo doporučení americké Národní rady pro výzkum (National Research Council) z roku 2006.
Marťanům vstup se přísně zapovídá
Co se ale nestalo? Namísto zdravého rozumu nastoupili „vševědi“, kteří doslova od stolů rozparcelovali Mars na „speciální“ (rozuměj chráněná) území a oblasti „nespeciální“, kde se marťanský život vyskytovat „nemůže.“ To jsou zejména ty oblasti, kde se (podle poznatků z roku 2006) nevyskytoval vodní led.
Arogance takového přístupu bije do očí. Namísto toho, abychom se pokorně vydali na Mars a zjistili, zda a kde se tam vyskytuje život nebo alespoň obyvatelné prostředí, rozhodne „úředník“ rýsující pravítkem po mapě. Je jen otázkou, zda Marťany přistižené na nesprávné straně čáry hodlají americké úřady pokutovat, nebo příslušné partie Marsu osadí toliko tabulemi „vstup na vlastní riziko“.
I když vynecháme nadsázku, stále ještě je tento přístup tragikomický. Dokonce i kdybychom uměli identifikovat prostředí, v němž je život vyloučen, jakože to neumíme, jen těžko lze na základě kusých satelitních dat šmahem rozhodnout o polovině planety – i ten nešťastný led, použitý jako kritérium, se od té doby vynořil i na místech „za čárou“, čímž celé dělení Marsu pozbývá i tu trochu smyslu, kterou snad mohlo mít. Víme také, že mikrobi se vyznačují značnou mobilitou (např. jako spory nesené větrem), takže pokud se nějakému živáčkovi začne na Marsu opravdu dařit, nezadrží jeho postup ani ostnaté dráty, natož pofidérní čáry v mapách.
 |
|
Mars byl rozdělen na oblasti zasluhující ochranu (special regions) a na ty ostatní, kam se mohou pozemské bakterie zanášet dle libosti. (Zdroj: Nature) |
Šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí!
Proč ale k tomuto ostudnému, a pro původní obyvatele Marsu možná i osudnému, rozhodnutí vůbec došlo? „Odborné společenství zjevně nechtělo, aby byl celý Mars považován za zvláštní oblast,“ komentuje to lakonicky Conleyová. Rozumějte: NASA měla zájem na tom, aby na Marsu byla vytyčena oblast, kde budou moci přistávat i levné, nesterilizované sondy, a tím ušetřit.
Právě tady dlí zlopověstná Hlava 22. NASA se snaží ušetřit, proto vysílá levnější nesterilizované sondy do „nechráněných“ oblastí Marsu, které právě za tím účelem zavedla. Sondy pátrající po stopách života ovšem sterilní být musejí – proto NASA žádné sondy pátrající po životě nevypouští. Všechny landery od doby Vikingů, včetně připravovaného „veleroveru“ Mars Science Laboratory, jsou proto designovány toliko jako mise zkoumající „obyvatelnost“ Marsu, nikoli pátrající po životě. I Conleyová v citovaném článku přiznává, že je za tím mimo jiné snaha obejít opatření nařizující sterilizaci a tak ušetřit. Současná situace jde dokonce tak daleko, že kdyby některý z nesterilních roverů narazil na prostředí zjevně obyvatelné (např. termální pramen nebo stružku tekoucí vody), musel by co nejrychleji upalovat v opačném směru, aby toto prostředí nekontaminoval, a o pátrání po životě by nemohla být ani řeč!
Shrňme si to: Úkolem NASA je mj. hledat život na Marsu. Z úsporných důvodů se ale vyhýbá sterilizaci kosmických sond. Nesterilní sondy se mohou pohybovat jen tam, kde je výskyt života „vyloučen“, a z logiky věci vyplývá, že ani nemá smysl je vybavovat instrumenty pro detekci života. Tím se ale naprosto podkopává hlavní důvod, proč vůbec na Mars nějaké sondy posílat! Miliardy tekou do kosmického výzkumu v současné době hlavně proto, že hledáme život na jiných planetách, proto je snaha ušetřit peníze tím, že nebudeme pátrat po životě, ale jen se tak „poflakovat“ po Marsu, naprosto zvrácená. Bylo by to vlastně k smíchu, kdyby to nestálo takové peníze a kdyby nehrozilo ohrožení a zničení neznámých druhů organismů.
Jako každá správná Hlava 22 je tato absurdita zcela imunní vůči jakýmkoli střetům se zdravým rozumem nebo dokonce fakty. Systém „speciálních“ a „nespeciálních“ území na Marsu a praxe vysílání nesterilních sond by mohla být narušena jedině nálezem života na „špatném“ místě, ale k tomu za stávajícího stavu nemůže nikdy dojít. Pokud někde život nehledáme, ani ho nenajdeme. Případné náhodné objevení života by navíc lidem zodpovědným za stávající situaci přineslo nemalé problémy, protože by ukázalo, že čáry na mapách jsou a odjakživa byly nebetyčným nesmyslem. Navíc život „pro jistotu“ nehledáme ani v jemu „vyhrazených“ oblastech, protože vstupenka do „rezervace“ podmíněná sterilitou je jednoduše příliš drahá.
Poznámka autora:
Tento článek, jak ostatně ukazuje i datum, bohužel není aprílem ani jiným typem žertíku.
Ve svých závěrech o důsledcích politiky NASA bych se velice rád mýlil, přesto se obávám, že mohou odpovídat realitě. Možná nejenom české a evropské instituce mají tendenci k vytváření kolosálních a škodlivých absurdit popírajících svůj vlastní účel…
Pochybující čtenáře mohu jen vybídnout, aby si sami dohledali relevantní informace. Vřele vítány jsou samozřejmě i příspěvky do diskuse.
Odkazy:
Eric Hand: The planetary police, Nature, 2009, 459(7245):308-9.
