Bludný balvan jménem Quaoar

Dnes už nikoho nepřekvapí skutečnost, že mladá Sluneční soustava byla divokým místem, kde se jednotlivé objekty roztodivně přesouvaly. Pokud mohly migrovat i obří planety včetně samotného Jupiteru, menší objekty často dělaly skutečné „psí kusy“. Původně jich zřejmě bylo všude plno, ale postupně byly obřími planetami „uklizeny“ do dvou „rezervací“. První z nich je pás asteroidů, druhou oblasti za drahou Neptunu, kde se prostírá Kuiperův pás a Oortův mrak. Dnes se ukazuje, že řada planetek se v chaotickém mládí našeho systému zatoulala daleko od míst svého zrodu. Mnohé asteroidy, včetně největší Ceres, obsahují kvanta ledu, což ukazuje, že zřejmě vznikly mnohem dál od Slunce než kde nyní obíhají. Nyní se zdá, že jsme objevili dalšího „cestovatele“, který to vzal v opačném směru: objekt Kuiperova pásu jménem Quaoar.

Toto těleso bylo objeveno roku 2002 a vzbudilo velký rozruch, protože je značně rozměrné – s průměrem 900 km má asi 40% rozměru Pluta.

Teprve dnes však máme přesnější představu o jeho fyzikálních vlastnostech. Wesley Fraser a Michael Brown z Caltechu odvodili jeho průměr z archivních snímků Hubbleova teleskopu.

Od roku 2007 je známo, že Quaoar má i svůj měsíc, nazývaný Weywot, o průměru asi 75 km. Na základě jeho oběžných parametrů mohli Fraser a Brown odhadnout i hmotnost Quaoaru. Jakmile znali rozměr i hmotnost, mohli spočítat hustotu – a nestačili se divit. Quaoar má totiž hustotu mezi 2900 – 5500 kg/m3, což odpovídá tělesu tvořenému převážně horninou, a nikoli ledem. Dokonce i dolní odhad je pořád vyšší než hustota Ceres (2080 kg/m3), a téměř se blíží hustotě Měsíce (3340kg/m3)!

Těleso tvořené z podstatné části skalou v Kuiperově pásu je poněkud nečekaným objevem. V těchto chladných končinách by se měly formovat planety a planetky obsahující přinejmenším 50% ledu. Hustý Quaoar proto budí dojem vetřelce z teplejších krajů, kde byl led vzácný a horniny naopak hojné.

Jiní vědci ale poukazují na to, že orbita Quaoaru je téměř kruhová. Migrující těleso by mělo skončit na eliptické dráze, a lze si těžko představit, jaký vliv by ji mohl změnit na kruhovou. Alternativním vysvětlením vysoké hustoty by mohla být velká kolize, která z prapůvodního Quaoaru odštěpila povrchový ledový plášť a zanechala jen kamenné jádro. Jejím pozůstatkem by mohl být i měsíc Weywot.

Původní článek na New Scientist

Quaoar na Wikipedii

Příspěvek byl publikován v rubrice Sluneční soustava se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *