Saturnův měsíc Titan je již dlouho znám díky své neobyčejné velikosti a husté atmosféře. Během posledních pěti let, kdy nám sonda Cassini nabídla radarové pohledy na jeho povrch, jej můžeme dokonce označit za těleso, které se (alespoň utvářením krajiny) nejvíce podobá naší Zemi. Najdeme tu řeky, jezera a moře, ale také rozsáhlé písečné pouště, pohoří a snad i sopky. Materiály, které to vše tvoří jsou sice zcela exotické (horniny z ledu a uhlovodíků, jezera metanu a etanu), a teploty se pohybují kolem kryogenních -180 C, ovšem geologické procesy i útvary vzniklé jeiich působením se pozemským neuvěřitelně podobají. Vědci měli dlouho podezření, že některé zvláště divoké scenérie jsou krasového původu. Díky plodné spolupráci amatérů a profesionálů se tato fascinující možnost posunula o krůček blíže ke svému potvrzení.
Podivné ledové labyrinty Titanu dlouho fascinovaly jak profesionální planetární geology, tak amatéry u obrazovek počítačů. Ve čtvrtek 4. března byl na Lunar and Planetary Science Conference ve Woodlands v Texasu publikován příspěvek interpretující tyto bizarní krajiny jako krasové útvary. Poster založený na zpracování radarových a infračervených snímků je pozoruhodný nejen svým obsahem, ale také tím, že vznikl na základě spolupráce vědců a nadšenců z řad veřejnosti.
Analýzu dat prováděl Mike Malaska, občanským povoláním organický chemik (což je zajisté pro zkoumání Titanu výborná kvalifikace), a přispěvatel webového fóra UnmannedSpacefligt.com, kde se setkávají amatéři i profesionálové nad daty z kosmických misí. Malaska analyzoval morfologii terénu na Titanu a především tvářnost rozmanitých údolí. Zjistil, že mnohá z nich postrádají jakýkoli zjevný odtok. Srovnáním s krajinami na Zemi usoudil, že nejbližší analogií jsou krasové oblasti. Navázal při tom spolupráci s profesorkou Jani Radebaugh, planetární geoložkou z radarového týmu mise Cassini.
Tím ale práce neskončila. Zapojili se i další vědci (Ralph Lorenz a Tom Farr) i astronomičtí nadšenci Bjorn Jonsson a Doug Ellison, a společně vytvořili trojrozměrnou vizualizaci bizarní krasové oblasti Sikun Labyrinthus. Reliéf dokázali odvodit na základě jednoduchého předpokladu, že řeky (metanové, stejně jako naše vodní) tekou vždy z kopce.
Krasové terény na Titanu samozřejmě nejsou tvořeny vápencem. Roli rozpustné horniny hrají nejspíše pevné uhlovodíky (např. etylén nebo acetylén) nebo dokonce čpavkový led. Prosakující metan či etan tento materiál rozpouští a vytváří okrouhlé prohlubně a labyrinty. Je velmi pravděpodobné, že pod ledovým povrchem leží metanem vyleptané jeskyně, snad dokonce krápníkové… Tato představa není sice zcela nová, je ale úžasné, že byla takto podpořena.
Krásné panorama Sikun Labyrinthus je pro nás nejenom cenným nahlédnutím do tajemného světa Titanu, ale také důkazem, že i amatérský příspěvek k objevování kosmu může být pro vědce cenný a odhalit něco zcela nového.
Původní článek (JPL)
