O knize

Vzdálené světy v knižní podobě

Vzdálené světy III?

obalkaiiiVážení čtenáři,

stále častěji se setkávám s dotazy ohledně „trojky“, jejíž vydání bylo původně plánováno na rok 2011 (a vzhledem k tomu, že práce na textu byla ze značné části hotova, nezdál se tento termín nijak nereálný). Bohužel situace se od doby vydání velice zkomplikovala. Autorský tým Vzdálených světů se rozpadl, a problémům čelí i nakladatelství, proto kniha rozhodně nevyjde v dohledné době, ani v původně plánované podobě. Krom toho, jak jste si jistě nemohli nevšimnout, se i webové stránky Vzdálených světů staly terčem hackerského útoku, po němž se nějakou dobu zmítaly v agonii, načež zkolabovaly definitivně. Tím pádem se v krátkém časovém období celý projekt Vzdálené světy ocitl v troskách.

Vůbec nejhorší ranou je chronický nedostatek času, který mi doposud nedovolil se těmto problémům důstojně postavit. Jsem pevně rozhodnut třetí díl Vzdálených světů nakonec vydat, ať už jakoukoli formou, nicméně v současné době nemohu slibovat jakýkoli dohledný termín.

Děkuji za pochopení,

Tomáš Petrásek

 Vzdálené světy II: Plynní obři a ledoví Titáni

VzdSvII11. listopadu 2010 spatřil světlo světa druhý díl série. Jeho tématem jsou obří planety Saturn a Uran a především astrobiologické hity poslední doby: Titan a Enceladus. Dostalo se však i na tělesa méně známá, avšak neméně zajímavá, jako jsou satelity Uranu v čele s tajuplnou Mirandou. Kniha představuje přístupnou formou nejnovější objevy i zbrusu nové vědecké teorie, nabízející překvapující pohled na tato fascinující tělesa. Její součástí je i množství dech beroucích snímků pořízených kosmickými sondami.

 Vzdálené světy II na stránkách nakladatelství Triton

 Vzdálené světy I – Bezedné nebe a oceány bez oblohy

knihaÚvodní část nabízí přehledný pohled na sluneční soustavu jako celek, na její vznik, fungování její centrální hvězdy a hlavní kategorie kosmických těles. Dále nalezneme úvod do astrobiologie, který se zamýšlí nad základními otázkami biologie: co to vlastně je život, jaké jsou jeho krajní meze, jak vznikl a odkud pochází.

Druhá polovina se již věnuje konkrétním kosmickým tělesům. V první řadě je to samotný Jupiter, největší z planet. Vládne nejen svým oběžnicím, ale i ostatním planetám, a je vlastně spolutvůrcem sluneční soustavy v její nynější podobě. Třebaže nemá pevný povrch, ani tato plynná planeta není pro astrobiologii zdaleka ztracena…

Další kapitola patří Europě, nejmenšímu, ale exobiologicky nejzajímavějšímu satelitu této planety. Tento bezvzdušný a ledem pokrytý svět, bičovaný vražednými radiačními pásy, hostí hluboko skrytý oceán – co se v něm může skrývat, a máme vůbec naději to odhalit?

Ganymed, největší měsíc ve sluneční soustavě, předčí i mnohé planety – nejen svými rozměry a silným magnetickým polem, ale také pestrou geologickou minulostí. A dost možná skrývá bezkonkurenčně největší oceán kapalné vody ve Sluneční soustavě – Zemi nevyjímaje.

Nejvzdálenější Jupiterův měsíc Callisto se skrývá pod maskou prastarého, krátery rozbitého povrchu. Jenže vnější vzhled nás šeredně klame – i na tomto zdánlivě nudném tělese se lze dočkat mnohých překvapení.

A nakonec Io! Svět síry a vulkánů, spalujícího žáru a ochromujícího mrazu, plný všeničící radiace, bortících se velehor a tryskajících plynů, který očím pozemšťana připomíná zhmotnělé peklo. Pro geology je však učiněným rájem… A mohl by i tento ohnivý svět hostit nějakou formu života, stejně fantastickou a drsnou jako je Io sama?

Recenze na webu Exoplanety.cz

ScienceWorld zařadil Vzdálené světy I mezi nejlepší populárně-vědecké knihy pro rok 2009!

Vzdálené světy opakovaně získaly ocenění na Soutěžní přehlídce významných činů ve zpřístupňování fyziky veřejnosti, za roky 2009, 2011 a 2013!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>