Oficiální obálka knihy zatím teprve vzniká, proto nabízím alespoň konceptovou ilustraci. CC-BY-NC, Tomáš Petrásek 2025
Vážení čtenáři,
s velkou radostí vám mohu oznámit, že v nejbližší době by měla vyjít Hlídka Awaoru. Najdete v ní jednak moji (více-méně) prvotinu Poslední hlídka (vyšla ve sborníku Mlok 2007, a v rámci edice Pevnost v roce 2012), v mírně revidované verzi, jednak prequelový příběh Druhá strana světa, který čtenářům poodhalí trochu více reálií ze stejného fiktivního světa – a možná i jeho druhou stranu 🙂
Vzhledem k tomu, že čtenáři milují náhodné faktoidy o vzniku příběhů, zde jich několik nabízím:
Primární worldbuildingovou inspirací pro planetu, na které se Poslední hlídka odehrává, byly pochopitelně objevy exoplanet na výstředné dráze, dnes už neexistující fórum Extrasolar Visions a především studie klimatických modelů od Darrena M. Williamse a Davida Pollarda, které ukázaly, že to na takových planetách bude sice drsné, ale ne zase až natolik, aby se v létě vyvařil oceán a v zimě zmrznul vzduch. Odtud už se svět tvořil prakticky samospádem a příběh z něj spíš vyplynul, než že bych si ho vymyslel.
Příběh se odehrává v reálném hvězdném systému, i když samotný Svět coby velký měsíc planety HD222582b (neboli Mehsoru) je ryze fiktivní. Astronomické poznatky o systému se během doby poněkud měnily. Ukázalo se, že centrální slunce neobíhá jen jedna vzdálená rudá hvězda, ale hned dvě (takže Krvavá získala „učednici“) a Mehsor trochu přibral na váze. Naštěstí žádný z těchto astronomických „updatů“ nehodil do reálií příběhu vidle. Situovat příběhy k reálným hvězdám a planetám je v dnešní době, kdy se vědecké poznání mění každým rokem, zkrátka holý nerozum. Daleká, předaleká galaxie se jeví jako po všech směrech jistější volba.
Ty nejmrazivější scény Poslední hlídky jsem ve skutečnosti psal v třicetistupňových vedrech. Žádná jiná klimatizace k dispozici nebyla.
Princip dírkové komory jsem si prakticky zkoušel na půdě, abych věděl, o čem píšu. Přiznávám bez mučení, že na takový level, aby byly vidět i sluneční skvrny, jsem se nikdy nedostal. Částečně asi i proto, že moje dírková komora, kterou byla samotná půda, měla otvory po stranách, nikoli nahoře, a slunce se dalo rozumně promítat jen chvíli ráno a chvíli navečer. Ale přinejmenším mě to přesvědčilo, že by to nejspíš opravdu šlo.
Text v Mlokovi byl tak trochu nedopečený (inu deadliny…). Teprve ta aktuální verze prošla důstojnou editací a korekturou.
Doufám, že si oba příběhy užijete.
Váš
Tomáš Petrásek
Hlídka Awaoru na stránkách nakladatelství Epocha
Oficiální anotace
Ve dvou novelách navštívíme svět, v němž vládnou neúprosné přírodní cykly, spalující léto střídá pochmurná zima, a kde život i smrt patří neoddělitelně k sobě. Jeho obyvatelé mu čelí silou zbraní i svého ducha a jeho pravou podstatu teprve začínají chápat.
Hrdinové Poslední hlídky stojí před nejtěžším úkolem svého života. V nadcházející kruté zimě mají stát na stráži, aby chránili spící město Awaor před nepřítelem, kterého nikdo z živých dosud neviděl. Netuší, co vše je čeká, ani zda uspějí — vědí jen to, že odcházejí na Poslední hlídku, z níž se už nikdy nevrátí. Možná ale na této cestě odhalí část tajemství svého světa…
Ve vzdáleném městě Harynře byla prý otevřena brána do podsvětí — a awaorský Mistr doprovázený malým chlapcem se vydává zjistit, kolik je na těchto zvěstech pravdy. Na konci dobrodružné cesty je možná čeká Druhá strana světa, ale možná i něco docela jiného…
Populárně-naučný magazín Tajemství vesmíru. Každý měsíc o průzkumu a dobývání vesmíru, kosmonautice, technice, astronomii a pozorování vesmíru.
Kapalná voda se zřejmě vyskytuje i v těch nejvzdálenějších zákoutích Sluneční soustavy včetně vzdálených plynných obrů. V tekutém stavu ji v těchto oblastech neudržuje Slunce, ale příměsi, radioaktivita a vliv gravitace.