Jak pokračuje lov na obyvatelné exoplanety v roce 2016? Nepřehlednou situaci snad poněkud vyjasní obrázek, zachycující velikosti a relativní vzdálenosti některých známějších a nadějnějších kandidátů.
Schéma ukazuje polohy vybraných planet vůči obyvatelné zóně. Stupnice dole udává oslunění (vůči Zemi), stupnice nahoře pak odpovídající vzdálenost v naší Sluneční soustavě (v astronomických jednotkách) se stejným osluněním.
Planety objevené metodou radiálních rychlostí znázorněny šedě, tranzitující planety černě, nejisté objevy prázdným kolečkem. Velikost kotoučku odpovídá průměru planety (u tranzitujících planet) nebo třetí odmocnině minimální hmotnosti planety (u planet objevených metodou radiálních rychlostí). Pro srovnání (v rámečku) najdete kotoučky odpovídající Uranu, kdyby byl objeven tranzitovou nebo dopplerovskou metodou.
V dolní části schématu je znázorněn rozsah obyvatelné zóny podle různých definic. Podle Kopparapu a kol. (2013) je vynesena obyvatelná zóna pro hvězdu slunečního typu (zeleně) a červeného trpaslíka o teplotě 3 000 K (červeně), v obou případech pro planety bez přítomnosti oblak. Selsis a kol. (2008) uvádí rozsah obyvatelné zóny hvězdy slunečního typu, pro planety pokryté z 0 %, 50 % a 100 % oblaky.
Grafika si neklade za cíl být vyčerpávající, soustředí se na planety „o kterých se mluví“. Jde o tělesa lehčí než 10 Me nebo menší než 2 Re, tedy taková, u nichž je naděje na terestrický nebo oceanický charakter. Vzhledem k nepřesnosti řady vstupních dat by měla být brána jako orientační.
Z pohledu na zaplňující se obyvatelnou zónu je zřejmé, že o nadějné kandidáty není žádná nouze. Teď jen, aby alespoň některý z nich byl kamennou planetou podobnou Zemi – což bohužel zatím zjistit neumíme…
