Život na (umělém) Marsu

malaska-20120515-fig3-lichen-dlr_fullMůže na Marsu existovat život? Pozoruhodný experiment německých vědců možná nepřinesl konečnou odpověď na tuto letitou otázku, fascinující a možná i trochu zneklidňující „ano!“ se ovšem jeví jako stále reálnější. Měsíční pobyt na simulovaném povrchu Marsu totiž přežilo hned několik druhů pozemských organismů, a to nejenom primitivních bakterií, ale i mnohobuněčných lišejníků.


To, že na Marsu velmi pravděpodobně existují prostředí, kde by se životu dobře dařilo, není žádným tajemstvím. Většinou se ale jedná o místa hluboko pod povrchem, a životem se myslí odolné extrémofilní bakterie. Pokud jde o složitější organismy a povrch Marsu, je situace podstatně složitější. Na povrchu Marsu panuje vražedné sucho, působí tam smrtící UV paprsky i částicové kosmické záření, a půda je plná toxických chemikálií. Tato podařená kombinace nahání i extrémofilům husí kůži, a není vůbec jednoduché říci, zda by na takovém místě něco živého vydrželo podstatnější dobu. Mnozí vědci na tuto otázku odpovídali záporně.

Marssim_schale_l
Marssim_labor_l
Komora simulující podmínky na Marsu.(DLR)

Aktuální experiment provedl vědecký tým z Německého centra pro letectví a kosmonautiku (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt; DLR). Nedobrovolnými marťany se v něm staly lišejníky nasbírané ve švýcarských Alpách ve výšce až 3500 m.n.m., stejně jako lišejníky a sinice z Antarktidy. Živáčkové byli umístěni do komory se simulovanými marťanskými podmínkami, počínaje půdou a konče řídkou, bezkyslíkatou atmosférou. To ale nebylo všechno: speciální světelný zdroj je zaplavoval všemožnými druhy elektromagnetického záření, od infračervené až po ultrafialovou, aby napodobil marťanské slunce, a teploty kolísaly od -50° až po +23°C, což by se mohlo podobat teplejším lokalitám na Rudé planetě.

Zatímco v dřívějším podobném experimentu život na „Marsu“ přežil sotva 28 hodin, Němci nechali organismy vystavené nevlídnému prostředí celých 34 dnů! Kupodivu, i po této době byly v komůrce detekovatelné známky života, k nimž patřily i lišejníky druhu Xanthoria elegans.

„Během tohoto období lišejníky i bakterie stále vykazovaly měřitelnou aktivitu a provozovaly fotosyntézu,“ komentoval překvapivé výsledky vedoucí vědeckého týmu, Dr. Jean-Pierre de Vera. Mikroorganismy si na nové prostředí zkrátka zvykly a našly si bezpečnější úkryty v trhlinách a škvírách „marťanské“ půdy. Zdrojem vody se stalo mizivé množství vlhkosti, která „ráno“ a „večer“ kondenzovala na povrchu.
Už samo přežití mikrobů bylo pozoruhodné, ale probíhající fotosyntéza v marťanských podmínkách představuje významnou zprávu: Život na Rudé planetě se nemusí skrývat v temnotě hlubin, ale mohl by snad přežít v bezprostřední blízkosti povrchu.

Toto zjištění je samozřejmě vodou na mlýn astrobiologů, zároveň však nabádá k ostražitosti: „Musíme být velmi opatrní, abychom na Mars nezavlekli žádné pozemské formy života,“ shrnuje tento klíčový závěr de Vera, „které by potom mohly tuto planetu kontaminovat.“ Pesimista by samozřejmě dodal: Pokud už se tak dávno nestalo.

Lišejníky se ostatně mohly dostat na Mars i přirozenou cestou, pomocí litopanspermií. Již několikrát bylo totiž prokázáno, že jsou schopny přežít v podmínkách meziplanetárního prostoru.

Před badateli z DLR ale zůstávají mnohé otevřené otázky. Jak by příběh nezničitelných lišejníků asi pokračoval, kdyby experiment mohl probíhat roky nebo staletí? To se bohužel (zatím) nedozvíme, můeme jenom doufat, že německá studie nezůstane na dlouho poslední.

Bylo by také možná na čase oprášit stará a mnohokrát zpochybněná pozorování některých přistávacích modulů, které pozorovaly na blízkých kamenech skvrny připomínající porosty lišejníků. Není to totiž zjevně tak absurdní představa, jak si mnozí donedávna mysleli.

Hledání lišejníku na povrchu skal – nebo v pórech těsně pod povrchem – je daleko jednodušší než dobývání litotrofů žijících v hlubinách marsovské kůry. V principu nevyžaduje žádné speciální nástroje, jen kamery a možná i nějaký způsob, jak je vyšťourat z úkrytu, ale obojí už na Marsu bylo (např. obrušovací nástroj RAT). Doufejme, že se o to některá budoucí mise alespoň pokusí a prolomí tak marťanskou Hlavu 22.

Odkazy:

Jean-Pierre de Vera (2012): Lichens as survivors in space and on Mars. (Fungal Ecology, In Press)

Surviving the conditions on Mars (Tisková zpráva DLR)

Earth’s toughest life could survive on Mars (Mike Malaska, The Planetary Society Blog)

Příspěvek byl publikován v rubrice Biologie, Sluneční soustava se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *